Historie

Počátky

Založení časopisu Opus musicum v roce 1969 uzavírá uvolněné období 60. let, které přálo rozvoji brněnských kulturních institucí. V roce 1966 vzniká Mezinárodní hudební festival spolu s mezinárodním muzikologickým kolokviem, na podzim roku 1967 zahajuje své působení sdružení Husa na provázku. Na půdě Janáčkovy akademie múzických umění působí Studio A, sdružující především skladatele výrazně modernisticky orientovaných. V této atmosféře dochází v krajské Sekci hudební vědy a kritiky při Svazu československých skladatelů a v Moravském muzeu k rozhodnutí založit v Brně nový časopis. Jako modely fungujících časopisů v Brně posloužily Host do domu a Věda a život, nakrátko též INDEX, nicméně dědictví Janáčkových Hudebních listů (1884-1888) a Helfertových Hudebních rozhledů (1924-1928) byl základní mocnou iniciací i závazkem.

Opus musicum měl představovat alternativu vůči oficiálním Hudebním rozhledům. Odpovědným redaktorem byl jmenován Jiří Fukač, jeho zástupcem Jiří Majer, Eva Klimešová (později Drlíková) pracovala jako redaktorka. U zrodu časopisu stála iniciativní skupina nadšenců s přetlakem publikačních sil znásobených omezenými možnostmi doby. Právě energie přispěvatelů nasměrovaná do jednoho informačního kanálu dokázala z časopisu vytvořit solidní periodikum, které záhy prostřednictvím bibliografických odkazů proniklo do velkých světových hudebních slovníků, jako je The New Grove Dictionary of Music and Musicians, Musik in Geschichte und Gegenwart a dalších.

Prvotním záměrem bylo vytvořit měsíčník, který poskytne prostor pro popularizaci výsledků bádání v oblasti hudební vědy, hudební kritiku aktuálního dění i nahrávek a knih o hudbě. Tento časopis měl mít vyhraněnou linii ? na rozdíl od Hudebních rozhledů měl být apolitický, ale zároveň měl obsáhnout značný okruh zájemců. Potřebu založení časopisu bylo především nutné obhájit na ústředí Svazu československých skladatelů v Praze. Po delších jednáních delegáti brněnské odbočky svazu (Rudolf Pečman a Jindřiška Bártová) myšlenku nového časopisu prosadili. Problémem zůstávalo financování. Časopis, který byl tehdy registrován u Jihomoravského kraje, vzalo pod svá křídla Moravského muzea a přispěl také Svaz československých skladatelů. Od 7. čísla ročníku 1970 nahradila Moravské muzeum Státní filharmonie Brno. Ta také propůjčila redakci Opus musicum na dlouhou dobu sídlo v prostorách Besedního domu na Komenského náměstí.

Název Opus musicum měl naznačit, že nepůjde pouze o periodikum s kulturněkritickým obsahem, ale především o list, který bude vycházet z hudebního díla. Tím se nepřímo hlásil ke strukturalistickému kontextu (v předválečném Brně rozvíjeném Jakobsonovým formalismem), který byl ovšem v přímé opozici vůči oficiálnímu směřování. Název Opus měl také evokovat chápání výkonného hudebního umění jako umění tvůrčího, nikoliv jen reprodukčního. V nové hudební revue měla dostat prostor také hudba duchovní či hudba malých žánrů. Respektována měla být hlediska hudebněhistorická, sociologická i topografická. Zaměření se mělo pohybovat od lokální problematiky po širší evropské souvislosti. Proto se počítalo s publikováním překladů statí a úvah, studií, kritických postřehů i glos od zahraničních spolupracovníků z řad muzikologů, kritiků i skladatelů.

70. a 80. léta

Tíže doby poznamenala i Opus musicum. V roce 1971 musel Jiří Fukač odejít z čela časopisu. Na jeho místo nastoupil Jiří Majer, který představoval pro tehdejší stranické vedení dostatečnou ideologickou záruku a časopis si díky jeho působení mohl nadále uchovat svůj svébytný styl. Do popředí se v tomto období dostala i nakladatelská myšlenka. Pod hlavičkou Opus musicum začala v samostatné knižnici vycházet řada publikací s hudební tematikou.

V roce 1984 nastoupila na místo odpovědné redaktorky Eva Drlíková. Časopis v té době vycházel už jen desetkrát do roka a na jeho vydávání se vedle dvou původních organizací (Státní filharmonie Brno, Svaz čs. skladatelů) začal podílet i Český hudební fond. Tematicky je od této doby vědomě kladen důraz na janáčkiana, a to nejen v knižnici, ale i v časopise (OM např. jako první vydává na pokračování paměti Zdenky Janáčkové). Pozornosti se dostává též výtvarné stránce časopisu. Kresby pro OM jsou prezentovány na samostatné výstavě v galerii U dobrého pastýře.

Nová doba

Bouřlivá 90. léta znamenala pro Opus musicum především nutnost transformace do podoby samostatného právního subjektu. Tím se stala v roce 1993 Nadace Opus musicum a po změně nadačního zákona obecně prospěšná společnost (1999). Otevřela se řada nových možností, ale zároveň nastalo finančně nejisté období, které vyústilo v zeštíhlení časopisu na 6 čísel za rok. Na spolufinancování periodika se podílely Ministerstvo kultury ČR, Nadace Leoše Janáčka, Nadace Český hudební fond i Magistrát města Brna. Nicméně vedle vydávání časopisu a knižnice se Opus musicum pustil také do iniciace a organizace velkých kulturně-společenských akcí (Korngold Anniversary, Hudební dny E. W. Korngolda, Z(a)tracená hudba), jejichž význam přesáhl hranice regionu. Došlo také ke stěhování sídla z Besedního domu nejprve na Gorkého ul. 11 a posléze na Radnickou ul. 10, kde společnost setrvala téměř 11 let.

V roce 1999 předala Eva Drlíková definitivně redakční štafetu mladším kolegům. Časopis se formátem na čas proměnil, nicméně skladba obsahu zůstala víceméně stejná. I nadále přináší především hudebněvědné studie, zprávy o hudebním dění, rozhovory, recenze knih a hudebních nosičů.

V roce 2008 byla redakce z organizačních i finančních důvodů nucena po letech opustit objekt Staré radnice. Útočiště našla v Brně v Černých Polích v sídle Nadace Leoše Janáčka na Krkoškově ul. 45a. Prakticky se však dnes jedná jen o sídlo skladu a administrativy, neboť sama redakce je spíše virtuální, v éteru mezi internetem propojenými počítači, s jejichž pomocí dnes časopis vzniká.