V minulých dílech našeho seriálu jsme se zaměřovali na tvorbu a použití melodických a harmonických řad různými skladateli 20. století. V dnešním závěrečném díle zůstaneme ještě ve čtvrté části Chlubnovy studie. Pátá, která se věnuje zvukům a strukturám, je příliš komplikovaná a vydala by na samostatný seriál. Čtvrtá kapitola je tedy zaměřena na zhušťování souzvuků, melodické disonance a prolínání řad melodických a harmonických. Pro hlubší vhled do problematiky čtenáře odkážeme na Janáčkovu Úplnou nauku o harmonii, konkrétně na její druhou část „Prolínání souzvuků, typy taktové“.1 Jak Janáček, tak Chlubna vysvětlují obohacování (zhušťování) souzvuků tóny či souzvuky, popisují různé melodické disonance (předjem, průchod, průtah aj.) a věnují se i metricko-rytmické organizaci harmonie, tedy sčasování. O tom, že Chlubna skutečně Janáčkovo učení vytěžil, svědčí fakt, že na základě jeho nauky tvořil i dlouho po mistrově skonu. Na následujících stranách předkládáme Chlubnovu vlastní ukázku prolínání souzvuků v jedné z písní z cyklu Zhasněte světla, op. 55 na slova Jaroslava Seiferta z roku 1943. Samotná analýza je napsána v roce 1965.
Celá Chlubnova teoretická studie, jakkoliv terminologicky i fakticky nepřesná, je důležitým svědectvím o vztahu žáka k teoretickému myšlení jeho učitele a věříme, že někdy dojde k jejímu vydání v komentované edici.
- JANÁČEK, Leoš. Úplná nauka o harmonii. Brno: A. Píša, 1920, s. 211–291. ↩︎
