Matiné, jenž se odehrálo v 11 hodin ve Foyer Mahenova divadla, připomnělo tradici nedělních dopoledních koncertů v tomto divadle, kterých se hojně účastnil sám Leoš Janáček. Kompozice Jaroslava Ježka, Leoše Janáčka a Gideona Kleina zazněly v podání komorního dechového souboru Janáček Ensemble ve složení Václav Kunt – flétna a pikola, Barbora Šteflová – hoboj a anglický roh, Milan Polák – klarinet, Karel Hofmann – lesní roh, Roman Novozámský – fagot a Vít Spilka – altový saxofon, basklarinet a dirigování. Pro potřeby poslední skladby pak bylo těleso rozšířeno o hobojistku Alexandru Bláhovou, klarinetistu Tomáše Krause, hornistu Arseniie Kharkivskyie a fagotistu Štěpána Vicenece.
Nedělní dopoledne zahájil Dechový kvintet Jaroslava Ježka (1906–1942). Ačkoliv je Ježek znám především jako autor populárních písní, a vedoucí orchestru Osvobozeného divadla, celý život projevoval zájem o hudební avantgardu na poli artificiálním, což dokazuje i v neděli uvedený Dechový kvintet. V něm se skladateli povedlo dosáhnout pozoruhodných zvukových efektů, často za použití drsných a disonantních zvukových kombinací. Zatímco krajní věty zachovávají klasické nástrojové obsazení, v části prostřední je flétna nahrazena pikolou, hoboj anglickým rohem a klarinet altovým saxofonem. Janáček Ensemble si s interpretací poradil bez větších problémů. Hudebníci předvedli dokonalou intonaci a byli výborně sehraní, což se projevilo zejména ve výrazně rytmizovaných pasážích a sehraných accelerandech či jiných výrazných tempových skocích. Provedení lze vytknout pouze tón pikoly ve II. větě. Zatímco v krajních větách byl tón flétnisty Václava Kunta kulatý a velice příjemný, když přesedlal na pikolu, tak jeho hraní provázelo nepříjemně šustění.
První polovinu zakončil Dechový sextet „Mládí“ Leoše Janáčka (1854–1928). Čtyřvětá suita obsahuje, jako mnohé Janáčkovy skladby, mimohudební program, který vychází z Janáčkových vzpomínek na dětství. Podobně jako v první skladbě byli muzikanti, až na jedno drobné místo v opakování hlavního tématu III. věty, výborně sehraní, povedeně si pohrávali s dynamikou a za zmínku stojí i skvělá volba temp všech vět. Z interpretace první skladby se do Mládí přenesl bohužel i jeden nešvar v podobě tónu pikoly. Zatímco technicky si flétnista poradil se všemi pasážemi naprosto bez problému, tón by mohl být kulatější a bez šustění.
Celou druhou polovinu matiné vyplnilo Divertimento pro dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty a dva lesní rohy Gideona Kleina (1919–1945). V této zejména svojí formou neoklasicistní kompozici se odrážejí vlivy Kleinových oblíbených skladatelů, zejména Arnolda Schönberga a Leoše Janáčka. Ve skladbě se tak střetává a prolíná atonální harmonie s charakteristickými rytmicko-melodickými obraty moravské lidové hudby. Vliv Leoše Janáčka je navíc podtržen ve III. větě, jenž je koncipována jako řada charakteristických variací na téma ze 14. části Zápisníku zmizelého. Oktet muzikantů pod dirigentským vedením Víta Spilky se musel v tomto díle popasovat především s technicky náročnými party a na souhru velice těžkými rytmy. Podobně jako ve zbytku koncertu to ale tělesu nedělalo sebemenší problém a se všemi výzvami se popasovalo na výbornou. Celý koncert navíc provázela příjemná energie, která provedení dodala potřebnou jiskru a v podání Janáček Ensemble tak mohl povedeně vyznít tento dramaturgicky povedený program.
