Boží nesoulad v přirozenosti hudby. Barokní hudebně-teologické výklady paradoxů hudebního ladění
studie
opus musicum 1/2013
PETR KOUKAL
Představy o souvislosti hudby a božské podstaty vesmíru mají svůj původ už ve starověkých
civilizacích. Jenže co vlastně tehdejší termín hudba znamenal? Zjednodušené úvahy by nás
ještě dnes mohly zavést k „hollywoodským“ představám o jakési magické hudbě, při jejímž
poslechu se během starověkých rituálů dostavovalo náboženské vytržení. Jenže, jak nedávno
připomněl Martin Celhoffer,1 na rozdíl od současného chápání hudby starověcí myslitelé její
podstatu spojovali s něčím, co pro dnešního běžného člověka bývá opakem veškeré nadpřirozenosti
– s obyčejnými čísly. Přesněji řečeno, šlo o číselné poměry, tedy o čísla v podobě
zlomků. A přesto tyto suchopárné matematické operace byly po tisíciletí základem pro výklady
božské podstaty světa a vesmíru. Musel tak existovat velmi závažný důvod, který zavdal
příčinu tomuto exkluzívnímu propojení čísel, hudby a teologie.
